A je to tady! Konečně přišlo období suchohřibů, ohnivých barev, příjemných teplot a rýmiček. Skoro by se mi chtělo říct, že jsem se nemohla dočkat, až uslyším povědomé zvuky, které značí marný souboj s ucpanými dutinami, ozývající se zpod peřiny na druhé straně naší manželské postele. Chvilku mi trvalo, než jsem našla všechny potřebné propriety na několik dalších dnů. Prášky a kapky jakéhokoli druhu jsou u nás během většiny roku zakázány a postaveny na úroveň nejprudších jedů. Nakonec se ale manželův noční stolek zaplnil platíčky a lahvičkami, které po pár hodinách nebylo vidět skrz záplavu papírových kapesníků. Rychlovarná konvice ani nestihla vychladnout a železné zásoby ovocných čajů, kterými nás s láskou, neúnavně zásobuje tchyně, dostaly pořádně na frak. Samozřejmě nesměl chybět obligátní vývar s majoránkou a řádnou porcí česneku, jehož odér větrám z bytu ještě dnes. Rýmička je každoroční rituál, bez kterého se žádné manželství neobejde. Ne, že bych svému milovanému choti přála něco špatného, ale mám tuhle podzimní tradici ve velké úctě a lásce. Je to totiž jeden z mála momentů, kdy se z toho mého vikinga, kosícího všechny životní překážky se sebevědomou autoritou ledního medvěda, který zdolal rozbouřený severní ledový oceán, stane plyšová hromádka roztomilosti a zosobněná potřeba něhy a péče. Znám samozřejmě muže, mým vlastním otcem počínaje, kteří, napadeni onou zhoubnou smrtelnou chorobou, připomínají spíš rozzuřeného grizzlyho a nenávidí pár dní celý svět, s námi v přední linii. Protože za jejich nastydnutí samozřejmě můžeme my, kdo jiný. Ale i tihle rozzuření jedinci jsou svým způsobem roztomilí. Všichni totiž svým chováním říkají jediné. Dávají najevo bezmoc a zoufalství, ze kterého je můžeme vysvobodit jen my. Jelikož takový šípkový čaj jim nikdo jiný neuvaří a česnečku děláme taky nejlepší na světě. Někde jsem četla, že Pán Bůh vymyslel porod, aby žena věděla, jaké to je, když má chlap rýmu. To zatím nemůžu posoudit. Ale pokud se o mě můj muž bude starat s takovou péčí a láskou, jakou mu já prokazuju těch pár dní v roce, kdy se snaží vysmrkat si mozek z hlavy, tak budu ráda rodit co deset měsíců.
