U chlapů jsem se to vždycky snažila hrát na oči. Marně. I když jeden mi řekl, že dívat se do těch mých, je jako uvidět dvojitou černou smrt. Je fakt, že ve tři ráno, po velmi uspokojivém množství mladého růžového vína, jsem to brala jako kompliment. Onen dotyčný pán tehdy svou pozornost raději přenesl jinam. Možná ze strachu. Jeho, stejně jako většinu, zajímaly úplně jiné části mého těla než oči. Každého jiná. Občas muže podezřívám, že, když se na nás zálibně dívají, už si nás v duchu porcují. Jako kachnu při nedělním obědě. Prsíčko nebo stehýnko? Každý má jasno, který kousek vypečené lahůdky touží vidět na svém talíři. Při konzumaci té nebohé zvířeny, kterou jsem po šesti hodinách umučila v troubě k dokonalosti, často přemýšlím, jestli to se mnou má i můj muž stejně. Jako s tou kachnou, myslím. Respektive s preferováním jejích konkrétních tělesných částí. Samozřejmě vím, že mě miluje celou od hlavy po paty, bez výjimek, včetně mých temně hnědých očí, se všemi mými blbými náladami i šílenými nápady a nepřekonatelnou touhu trávit velké procento dne v posteli. Když už si mě jednou vzal, dostal kompletní sadu. Ale já ho stejně podezřívám, že má své oblíbené kousky. U té zmíněné kachny se totiž já pokaždé napřed pragmaticky pustím do prsíček a stehno si, jako odměnu za vykonanou práci, schovám na další den. Můj muž to má naopak. Vrhne se hned na to, co má nejraději. Vždycky si vybere stehýnko. U mě ho zase, momentálně celkem logicky, lákají prsa. Těhotenství má po téhle stránce několik čísel výhodu oproti běžnému stavu. Není se tedy čemu divit, že většina mužů se neskrývané fascinaci naším kynoucím tělem neubrání. Navíc, když je to vlastně jejich dílo. Jsem přesvědčená, že v tomto případě hraje velkou roli i hrdost na dobře odvedenou práci. Ale jiný stav pomine a vše se časem vrátí do normálu, jen o pár centimetrů níž. Snad to na jejich lásce k oněm partiím nic zásadního nezmění.
