Manžel spí na gauči, dítě v postýlce, já mám udělané kafe v hrníčku s nápisem "sama (se)sebou" a doufám, že sousedka už nemá v zásobě další obrazy, které se rozhodne právě teď věšet na zeď. Je za námi první pracovní týden, kdy jsme měli možnost každé ráno snídat společně, protože se veškerý život přesunul do našeho dva plus jedna s šatnou. Ta šatna je velká výhoda. Přežili jsme! Já se postupně smířila s tím, že budu mít doma o něco větší nepořádek, a manžel už vzdal hru "táta není doma", přestal se s prací zavírat do ložnice, načež zjistil, že je to vlastně mnohem větší pohoda. Když nic jiného, dostává přísun čerstvé kávy na požádání. Nejvíc si to samozřejmě užívá naše Sophi, protože táta bombarďák je v dosahu, kdykoli je potřeba vyvést nějakou lumpárnu, zatímco já chovám, mazlím a tulím ve všech ostatních volných chvílích. A tak to má být. Opravdu není čas na to začít se učit další cizí jazyk nebo číst Rilkeho. Jé, jak já bych si přečetla Rilkeho! Ale třeba jsem včera vytřídila všechny nepoužívané a neoblíbené hračky. Propašovala jsem do nich pár oblíbených a čas od času používaných, které mě nebetyčně, dlouhodobě sraly. Protože, jak mi na startu téhle karanténní parády řekla moje chytrá kamarádka "Hlavně se nesrat!" Pravda, ona to myslela primárně s ohledem na partnerskou symbiózu. Ovšem aplikovat se to dá na cokoli, protože tenhle čas nemusíme jen přežít, můžeme ho i kvalitně prožít a třeba si to i chvilkama užít. Nicméně, pokud jste doposud licitovali se svým milovaným protějškem o to, kdo zrovna ten den nosí kalhoty, chodí s odpadky nebo venčí dítě, vykašlete se na to. Na běžné egoistické hašteření o hlavní slovo nebo kuřecí stehýnko teď nemáme k dispozici dost velký prostor. V současném nastavení navíc nedisponujeme únikovými strategiemi. Po víkendu nepřijde úleva v podobě odchodu toho pána, který vám od rána lezl na nervy, do práce. Za chvilku už si možná ani na ten nákup nezajdeme, do lesa nás nepustí. Za chvilku se může ukázat, že tahle chvilka potrvá ještě nepříjemně dlouho. A my máme jedinečnou možnost něco změnit. Sebe. Sebe a svůj přístup k našim vztahům, k práci na nich a k věcem, které je ve světě PŘED TÍM neustále a zbytečně ovlivňovaly. Jak tohle prazvláštní období přežít? Na to vám nikdo recept nedá, ale určitě můžete začít s tím hlavně se nesrat, a u toho se bezpodmínečně milovat.
