Sex je fajn, na tom se asi shodneme. Je skvělý, když probíhá podle vašich představ. To je jeden z nesporných bonusů, který sebou přináší manželství. Provozujete postelové hrátky s někým, kdo už vás zná ze všech stran. Ví, kam sáhnout, máloco ho překvapí, snese vaši občasnou nechuť k použití holicího strojku. Navíc je pořád po ruce. A to je zase jeden z kamenů úrazů, který sebou přináší manželství. Vy jste totiž taky pořád po ruce. Občas tak může nastat situace, kdy se vaše představy o prožití nejbližších společných hodin, v některých případech minut, diametrálně rozcházejí. Zkrátka na TO nemáte chuť. Což nemá nic společného se stavem, ve kterém se aktuálně nacházíte. Narážím na své těhotenství. Věřte mi, legendy o hormonálních bouřích, které vás nutí překračovat veškeré hranice myslitelných sexuálních fantazií, jsou čirá lež. Nechala bych se uhladit, udrbat na zádech, ale ušu… pomilovat je vlastně to poslední, co mě při fyzickém kontaktu napadne. Přemýšlím nad všemi těmi frustrovanými muži, kteří žili v domnění, že si sňatkem pojistí určitý životní komfort a ženy jim to ztěžují o to víc, oč nákladnější snubní prsten zdobí jejich něžnou ručku. Tím, že si vás váš muž vzal, automaticky nezískal neomezený vstup do vaší jeskyňky. VIP servis možná, ale rozhodně ne non stop. Když tělo nechce, tak se s tím sotva dá něco dělat. Oč větší ta frustrace musí být v případě, že se, jako poctivé manželky, snažíte vyjít vstříc a informujete svého muže o aktuálním stavu věcí. Taková vyzývavá textovka uprostřed pracovního dne „Lásko, měla bych na tebe chuť,“ je snad tou nejhorší formou mučení, kterou lze na chlapa aplikovat. Zvlášť ve chvíli, kdy se rozhodne překonat veškeré nástrahy, které mu stojí v cestě, hodí za hlavu pracovní morálku i svou zodpovědnost vůči společnosti, absolvuje akci hodnou nejnovějšího filmu s Cruisem, aby se dostal ze své kanceláře do vaší ložnice. Načež ho po těch několika úmorných hodinách, kdy byl vystavený nezměrnému stresu a čeká na sladkou odměnu, přivítáte se smutným úsměvem na rtech a prohlášením, že už vás to přešlo. A když už jsme u těch frustrovaných mužů, s ženami to není o moc veselejší. Takhle nějak si představuju, že vznikají pikantní románové zápletky, kdy, zrovna v nouzi nejvyšší, zazvoní u dveří fešný soused, že potřebuje půjčit škrabku na brambory. Pokud se něco podobně nehorázného zopakuje třikrát, už je to do nebe volající výzva osudu jednou pro vždy zatočit s ženskou sexuální frustrací. Přitom jen došlo k mírné časové kolizi v jinak spokojeném manželství. Láska by času ani chutím podléhat neměla. Stavu taky ne. Tak, holky, nezlobte, ta hodina jógy může počkat, vínko s kamarádkou taky. Občas. A pánové, vy myslete na to, že jste si nás vzali třeba taky kvůli našim krásným očím a schopnosti udělat vás šťastnými nejen v posteli. Občas.
