I sebe propracovanější model dokonalé manželky se občas zasekne. Mám to nejinak. Momentálně se nacházím v režimu aktualizace. Ačkoliv vstávám každý den téměř s kuropěním, celý den něco zpracovávám, nejsem schopná se prokousat k nějakému kloudnému výsledku. Manžel má nevyprané košile, logicky tím pádem nejsou ani vyžehlené. Opomíjím chystat mu obědy do práce, a když si na to vzpomenu, jsem tak unavená, že mám energii maximálně na to, mu ten smutný fakt oznámit. Už se chudák smířil i s obloženým chlebem. Zapomínám, jaký je den v týdnu, v čemž mi dělají zmatek státní svátky. Tento týden už mám podruhé neděli. To nepřidá ani na organizaci úklidu společných prostor v domě. Ale všimla jsem si, že sousedi na patře asi prochází něčím podobným. Jen mají evidentně dlouhodobě přetíženější systém. Já se přetížená vůbec necítím, jen lehce dezorientovaná. Otázkou je, jestli je to způsobeno mým těhotenstvím nebo přicházející zimou. Podzim rovnou vynechávám, to je roční období, o kterém nevím, jak vypadá, tak od patnácti. Nechce se mi ovšem všechno svádět na mé rozbouřené něžno hormony. Určitě můžou za to, že mi dělá dobře nepatrně intenzivnější lenošení. Ale taky mě ráno vykopou z peřin, protože si žádají maximální pracovní nasazení. Těhotenské hormony evidentně zaplavují tělo tím víc, čím víc jste aktivní. Tahle přímá úměra mě baví. Nikdy v životě jsem nezažila takovou míru uspokojení ze sebe sama, jako posledních sedm měsíců. Je sice pravda, že ono zmíněné pracovní nasazení mám právě teď na úrovni Gedžitky z Rychlé roty, ale to určitě nesouvisí s tím, co mě za chvilku čeká a mou nutkavou potřebou stihnout toho do porodu co nejvíc. Ne, hormonama to nebude, určitě jsou v tom ty přicházející mrazy. Může mě uklidnit fakt, že na kompletní aktualizaci systému mám vlastně čas až do jara. Zbývá jen modlit se, aby to mé manželství přežilo. Ostatně, zima je nejoblíbenější roční období mého muže, tak budu doufat, že mu sněhové radovánky dostatečně vynahradí nedostatek svršků ve skříni a příležitostnou absenci teplých večeří.
