Jsou nedílnou součástí našich životů. Někdy bychom si to dokázaly představit bez nich. Ale už se to tak nějak stalo, že jsou vedle nás i v situacích, kdy bychom raději byly samy. Jejich přítomnost je stejně často nežádoucí jako vytoužená. Existuje celá řada případů, kdy je dokonce víc než fajn. Třeba při drbání na zádech. Muži. Naši muži. Radosti i starosti našich dní. Jednoho krásného rána se nám vklínili do zaběhnuté holčičí rutiny, rozložili ji na atomy a nechali na nás, jaký obrázek z toho guláše sestavíme. Už si ani nedokážu představit sobotu bez společné přípravy oběda. Beru za samozřejmé, že mi vynese nákup do třetího patra, ze kterého máme sice krásný výhled, ale to množství schodů je jinak praktické už jenom pro můj zadek. Že přimontuje lustr v naší nové kuchyni. Sice po dvou měsících, ale nakonec přimontuje. Pravidelně přemisťuje nezměrné množství prázdných zavařovacích sklenic do sklepa, aby je příští rok naplnil úrodou ze zahrádky. Nebo udržuje nahuštěné duše na mém kole, ačkoliv na něm teď nemůžu jezdit. Dělá spoustu věcí, které jsem byla ještě před pár lety zvyklá dělat naprosto automaticky sama. Žila jsem soběstačným životem emancipované ženy, která tvrdí, že muže nepotřebuje. Dnes hrdě přiznávám, že jsem byla nudně středoproudá a hloupá. Ne proto, že bych ho potřebovala na to nošení nákupu nebo namontování lustru. I úkony náročnější pro ženské pohlaví pořád beru jako něco, z čeho nemám obavy ani strach. Ale proto, že s ním je to všechno mnohem radostnější. Činnosti, které nám oběma připadaly otravné dostaly nádech romantiky, protože si navzájem vážíme toho, že je udělá ten druhý. Ať už proto, že má pro některou lepší vlohy, nebo čistě pro své výhodnější fyzické dispozice. Taky si za to děkujeme, dáváme si za odměnu pusu a usmíváme se na sebe i kvůli takové maličkosti, jako je právě umytá vana. Za tu jsem si dřív mohla poděkovat tak maximálně sama. A sama na sebe taky funět do zrcadla, když jsem ji, už po třetí, umýt zapomněla. Jistě, i to občasné brumlání a potřeba projevit nad něčím nespokojenost se prožívá líp ve dvou. Má to pak větší grády.
