Blog

Šťastně vdaná NENOSÍ KALHOTY

Běhá po louce v rozevlátých vzdušných modelech s takovou lehkostí, že kolemjdoucí muži začínají věřit na víly. Ve svých myšlenkách a v srdci, protože samozřejmě jako vdané nemáte na rozkvetlé louky moc času. Realita se pohybuje spíš někde kolem montérek, rýče a okopávání záhonků na letošní úrodu okurek. Ty montérky ovšem nechejte na zahradě, netahejte je do manželství. Žádná žena, bez ohledu na míru jejího štěstí a uspokojení, by neměla doma nosit kalhoty. Pokud má vedle sebe muže, tím spíš. Mám poslední dobou pocit, že trošku zapomínáme, že žena by měla být ženskou se všemi přežitky a zdánlivými klišé, které k tomu patří. Na hony se vzdalujeme kresbám ze starých plechovek kakaa, kde dokonale upravená maminka v kuchyňské zástěře podává vymydleným dětem hrnečky kouřících dobrot, zatímco tatínek si s fajfkou v puse čte noviny. Nevadí mi vzít si na sebe zástěru a být deset hodin superženou, která zvládne péči o domácnost, zahrnující všechny standardní úkony, během toho odhází auto i příjezdovou cestu a svou krasojízdu završí výběrem filmu, zapadajícího do momentální nálady, a stvořením pohodového večera, i když je za okny desetistupňový mráz. Nevadí mi být superženou, protože mě baví být ženou. Muži občas vnímají jako malý zázrak, že vysloví nějaké přání nebo připomenou, že je potřeba něco vyřídit, a obratem zjistí, že už se tak stalo. Nějak mimoděk, během všeho toho ostatního, co by oni možná horko těžko vměstnali do tří dnů. Baví mě dělat zázraky, když jsou tak jednoduché. Chci si hrát na Popelku, kdy v jedné chvíli vytírám na kolenou koupelnu a vzápětí vcházím v doprovodu obdivných pohledů na ples. Nikoho nemusí zajímat, kolik jsem tou metamorfózou strávila času. Považuji za normální, že mi manžel podrží dveře, nabídne rámě a pomůže mi do kabátu. I doma, nejen když je vystaven kritickým pohledům zapšklých matrón, jejichž muž už na tuhle část své výchovy zapomněl, nebo se s ní nikdy nepotkal. Taky mám prsa i zadek a jsem na obé náležitě hrdá. A když mě po tom zadku plácne ruka, která nepatří mému muži, sice zareaguji adekvátně situaci, někdy i hvízdne vzduchem facka, ale někde uvnitř mě to stejně jako ženu potěší. Jsme symbolem lásky, touhy, sexu, schopnosti dávat život. Chtějte zůstat výjimečné a ženské. Odhoďte své vnitřní kalhoty a vyrazte do ulic, jako byste vybíhaly na rozkvetlé louky. Budete se cítit jako bohyně a nádavkem potěšíte spoustu po zimě vyprahlých mužů.




Pro psaní komentářů se přihlaste nebo zaregistrujte.
předchozí článek
výpis článků
další článek
Copyright © 2024
- Šťastně vdaná Marta Dřímal Ondráčková -
www.zhotoveniwebu.cz
Zásady ochrany osobních údajů