Jisté činnosti, pánům dříve zapovězené, nemusí křečovitě zůstávat ženskou výsadou. Taková kuchyň, kupříkladu, je spíš neutrální území. Proč jí nedodat trošku testosteronový šmrnc? Nedokážu si sice představit svého manžela v kuchyňské zástěře, jak dělá vánočku, ale jinak nemám sebemenší problém mu své místo u sporáku občas uvolnit. Takhle, zaleží na tom, jestli váš muž dobře vaří. Pokud ano, jeho gastrorealizace vás pozvedne nejen na duchu. Skoro každý chlap totiž prokazuje v kuchyni jeden nečekaný talent. Nedělá kolem sebe bordel. Neodlítávají mu z pod rukou hromady mističek různých velikostí. Nerozsypává po podlaze ingredience, aby potěšil čerstvě namletým chilli vaše domácí mazlíčky. Dokonce málokdy něco rozbije. Skoro. Výjimka potvrzuje pravidlo. Znám pár nebezpečných jedinců, kteří mají do kuchyně přímo výslovný zákaz vstupu, a jejich drahé polovičky si raději poradí i s těmi nejzáludnějšími nástrahami v podobě kapřích šupin, králíka nestaženého z kůže nebo rekordního zástupce čeledi Cucurbitaceae. Jsou na to zkrátka samy. Protože jejich muž nemá pro vaření talent, anebo ho ony nestihly včas odhalit, podchytit a zdokonalovat. V určitou chvíli už je pozdě zažehnout plamínek nejen pod hrncem, ale i v srdci chlapa, který prahne po pořádném kusu masa. Nebo brokolici, záleží na preferencích. Kromě relativně zanedbatelného odpadu, který po něm zbyde, má chlapské vaření ještě jednu nespornou výhodu. Je jiné. Muž si rád hraje i v kuchyni a vaří primárně tak, aby nadchnul své chuťové buňky. Je kreativní, odvážný, nebojí se experimentovat. Až vám bude manžel popisovat ingredience, které použil na váš tradiční guláš podle maminčina receptu, vsadím se, že vám zaskočí. Ale ono jim to, hajzlíkům, vychází. Možná byste se dokonce měly smířit s tím, že vás v kuchařském souboji bez námahy položí na lopatky. Když jsem poznala svého muže, nedalo se říct, že by uměl vařit. Hlady by nezemřel, ale šlo spíš o výrobu pohonných látek, než o umění vysoké gastronomie. Ale byl neskutečně zvídavý. Pořád se zajímal o to, co jsem do toho a toho jídla dala za koření, jak nakládám maso, jakým způsobem ho následně vystavuji teplu a čeho je lepší se vyvarovat. Jeho technický mozek postupně všechny vložené informace zpracoval a já si užívám. Trošku traumatizující je, že všechno, co se ode mě naučil, vylepšil. Nečekaně. Myslela jsem, že už jsem tento proces zvládla já, když jsem transformovala desítky rodinných receptů a rad. Omyl. Tradiční míchaná vajíčka na sobotní snídani už dělat odmítám, protože mi nechutnají. A nedávno mi začal fušovat i do omáček. K té vánočce ho pořád nepustím, už kvůli tomu, že bych se propadla hanbou, kdyby ji udělal líp. Spíš přemýšlím, kterým směrem jeho kreativitu namířit teď. Nebojte se občas těm našim miláčkům vyklidit pole. Není nic příjemnějšího, než když vás muž mile překvapí.
